Náš hlavní pořadatel Zdenda se rozhodl, že by bylo dobré využít úspěšných výletů, které jsme podnikli v minulém roce a ulehčit si tak práce s vymýšlením nějakého nového výletu. Na stránky umístil proto anketku, ve které jsme mohli hlasovat o tom, jaký výlet se nám v minulém roce tak líbil, že bychom si ho chtěli zopakovat. Poměrně se slušným náskokem to u nás zvítězil výlet –Údolím Kačáku, který pro nás minulý rok zorganizoval Jirka Krušnohořec. Sraz byl domluven na stejném místě, jako minulý rok, tj. na stanici metra Zličín, v 9:30. Sešli jsme se zde v hojném počtu patnácti lidí a patnácti kol (počítaje v to i to moje) a po několika minutách jsme vyrazili směr Srbsko. Zličín patří mezi nejvyšší místa v Praze, proto jsme nemuseli tolik šlapat a po značnou část trasy jsem se mohli kochat krajinkou a nechat se jen tak vézt. Po malé lapálii v Unhošti se ztracenou a opět nalezenou Míšu, jsme úspěšně dorazili k Červenému Újezdu. Připadalo nám, aspoň teda mě, že jsem se ocitli v raném středověku (dřevěná studna,vodní mlýn, dřevěný panský kočár atd.) což ovšem ostře kontrastovalo s faktem, že zámek byl postaven ne před staletími, jak by se zdálo, ale před několika lety (přesněji před 5) a že se jedná o historický skanzen. Když jsem se pořádně pokochali starověkem, pokračovali jsme dále.
Po několika kilometrech se silnice změnila v lesní cestu a my jsme vjeli do Údolí Kačáku. Na konci údolí nás čekal už tradiční průjezd vodou (viz fotky). Každý povinně, i přes přítomnost lávky, musel projet poměrné hlubokým potokem a podrobit se povinnému fotografování. Poté následovala první návštěva osvěžovaní stanice. V průběhu výletu jsme navštívili další dvě. To byl možná důvod proč tento výlet dostal přívlastek gastro výlet. Druhou občerstvovací zástavku jsme podnikly na stejném místě jako minulý rok v Červeném, pro změnu, mlýně. Někteří si dali oběd a někteří (třeba jako já) byli už nasyceni. Tímto bych chtěl poděkovat své mamce, za kvalitní přípravu svačiny. Dále následovaly Loděnice, Svatý Jan pod Skalou a Srbsko, náš původní cíl. Zde jsme mohli jet vlakem do Prahy, ale všichni jsme nějak cítili, že máme jet dál. Nikdo se neodpojil, dokonce ani já. Proto jsme pokračovali ke Karlštejnu a od Karlštejna už tradiční cestou kolem Berounky až do Prahy. Cestou se od nás odpojil Jirka Krušnohořec, který usoudil, že náš výlet a dvakrát cesta Praha-Beroun, by byly asi už moc. Před Prahou následovala ještě jedna občerstovna, která mě osobně přišla nejvíc vhod. Už jsem sotva šlapal a bál jsem se abych neskončil někde v příkopě. Zbytek cesty proběhl už poklidným tempem. Dojeli jsme k barandovskému mostu, odtud většina zamířila na metro na Smíchově. Večer mě strašně bolely nohy, ruce i zadek. Byl jsem vyčerpaný. Vůbec jsem nemohl vstát a ani sedět. Ale také jsem byl strašně šťastný a spokojený, že jsem ten výlet úspěšně ujel. Doporučuji se podívat také na fotky z minulého výletu. Je tam také mapa trasy, kterou jsme jeli. Na tachometru jsem měl 85 kilometrů a byl to můj rekord. Velký Jeseter
Zajímavá místa Hrad Červený Újezd V interiéruadu se nachází rozsáhlé muzeum českého venkova minulého i předminulého století a rytířský sál. Expozice zahrnuje na 4000 exponátů a ukazuje každodenní venkovský život. V muzeu jsou dílny tradičních řemesel (kovář, mlynář, pekař, řezbář, bednář, řezník, kolář, brusič, švec), obytné světničky z různých krajů (Podkrkonoší, Chodsko, Litomyšlsko, Morava, Slovensko, Chebsko) vybavené malovaným nábytkem a selskými kroji. Na hradě je i restaurace Krčma se staročeskými jídly a nápoji. Součástí hradního komplexu jsou rozsáhlé zahrady (více jak 500 různých druhů dřevin) a skanzen. Můžete si tu z blízka prohlédnout větrný mlýn, zvonici, špejchar, vinný sklípek, salaš, milíř či starý dřevařský katr. Většina staveb má přístupné interiéry s ukázkou zařízení, nástrojů a techniky pro ně typické. Na hradě jsou od dubna pořádány pravidelné víkendové programy, které jsou pro návštěvníky zcela zdarma (historický šerm, tanec, hudba, divadelní a jiná vystoupení).
