Seznam článků :
Poprvé na Spinningu
Plavání v Praze
Jak v zimě s Jirkou.

PÁR POSTŘEHU PRO ZIMNÍ JÍZDU...

       Zdravím všechny které hned tak něco nezastaví. Když už se nám to na těch kolech tak pěkně rozšlapalo, rád bych touto cestou zkusil předat pár zkušeností pro ty, kteří by se rádi nezastavili ani před zimou sněhem ledem mrazem a jiným sajrajtem… Opravdu to není zas tak strašné a jízda v zimě se zvládá celkem dobře, chce to jen dobře se připravit a nikam nespěchat a vychutnávat si to…
Podotýkám , že tímto příspěvkem téměř neuvažuji najíždění kilometrů po nasolené silnici s velkým provozem (tomu se vyhýbat co nejvíc, sviní se kolo a mezi auty hrozí karambol vždycky, natož když máme plné ruce práce s ovládáním kola…) ale téměř výhradně pohodovou jízdu po klidných cestách a volnou krajinou. Kromě samotného vyblbnutí se při jízdě, i co se týče koukání po okolí, tak to má hodně co nezapomenutelného do sebe…
S tím předpokladem že se nikam nehoníme za výkonem , ale i tak se pro horší průjezdnost cest víc nadřeme a hodně taky slejzáme z kola a sem tam nějakej úsek jdeme pěšky, takže po takové projíždce býváme poměrně všestranně rozhejbaní…V každém případě platí , že kdo se snaží jezdit v zimě, získá neskutečný náskok v technice jízdy… zejména vyrovnávání smyků se v zimě krásně natrénuje v malé rychlosti , tato zkušenost se v létě kolikrát hodí v rychlosti daleko vyšší…Podobné platí o udržování zadního kola v záběru ve výjezdu… a tak dále…
 Pro začátek bych začal co si všechno připravit než se vyjede
A to máme především:

OBLEČENÍ

 
         Je to celkem jedno, doporučuji spíše starší hadry a pokud nebudeme moc jezdit v provozu po silnici, čemuž se co nejvíc vyhýbám, je lepší vyhnout se výrazným, tedy ušpinitelným barvám.Chce to nebýt ani moc nabalenej, pohybem se zahřejete docela dobře, spíš jde o to, co mít při jízdě zakryté a čím rychleji jedeme tím víc to platí. Naprosto nejdůležitější jsou kolena, bez jejich zateplení ani nevystrčím nos, Kdo má zimní zateplené cykloelasťáky  ten nemá co řešit já používám kolenní chrániče – doposud jsem si vystačil s in-line, uvažuji o sjezdových koleno+holeň. Jsou dobré nejen jako výborná ochrana proti chladu ale i kvůli pádům, kterým se na sněhu většinou jen málokdy vyhneme. Jejich přínos je všestrannější než by se čekalo, například když si potřebuju kleknout na sníh, dám si je pod sebe když si sedám a podobně. Používám je někdy i na běžky…
Jako náhradní řešení se dá vložit pod kalhoty pruh molitanu a stejnou službu, pokud nebudete jezdit příliš často udělají prachobyčejné noviny vložené pod oblečení.
Nakonec, není na škodu vždycky vozit pár stránek s sebou, dá se tak třeba před dlouhým sjezdem zateplit hruď a při příchodu vyhřátého občerstvení vycpat mokré boty…
Do mrazu můžu doporučit navlíknout punčocháče. To se mi v posledních zimních sezónách taky dost osvědčilo. A za deště jsou bezkonkurenční. Hřejou i za mokra…můžu potvrdit…Jako vrchní vrstvu pak stačí navlíknout téměř cokoli ale kalhoty raději prodyšnější, větrovku naopak. Dobře poslouží cyklovesta která je zepředu neprodyšná a záda má ze síťoviny.Na tělo jinak stačí i běžná větrovka s rozepínáním.Přes pusu si já sám dávám šátek ale nutné to není.
Samozřejmostí je PŘILBA, bez ní ani ránu v létě a v zimě ani neuvažovat… není na škodu vozit integrálku, netáhne pak na pusu… ale kdo z nás si ji kvůli tomu bude pořizovat…Pod ní vzít nějakou savou (např. Moira) čelenku nebo čepičku
Na ruce je třeba dávat zateplené lyžařské nebo pracovní rukavice a jako obutí nejlépe pořádný pohorky, pokud možno o číslo větší anebo pod ně nebrat moc silný ponožky. Prsty u nohou jsou na kole bez pohybu a tuhnou velmi rychle. Pokud to nastane, dá se to rozchodit chůzí, vůbec v zimě je to hodně i o chůzi proto nedoporučuji brát tretry ale spíš pevné pohorky nebo zimní boty. Důležité je, aby měly tvrdou podrážku. Jinak oblečení brát radši starší a počítat že se zacákání a pádům nevyhneme. Znovu opakuji .Jediné co se musí zakrýt jsou kolena a přední část těla, zbytek musí dejchat.
V mrazu si zakrejvám i rozkrok – nic jiného než pruh molitanu mě pro velký úspěch ani nenapadá…Kdo nezakryje, ten se má na co těšit… J

Ruksak

         Ruksak s náhradním oblečením na zádech, jímž jsem v jistých kruzích velmi proslulý se hodí nejen k přepravě všeho potřebného a toho že se máte do čeho převlíknout, přioblíknout a svlíknout ale je to zároveň i velmi solidní chránič zad…A co do ruksaku všechno nacpat:Náhradní rukavice – a rozhodně tam nejsou pro srandu - v jedné je mobil - takto je celkem slušně chráněn proti nárazu..., ve druhé bývá při kratších jízdách malá láhev s čajem. Vyrží tam docela dlouho a takto vzniklá termolahev je pochopitelně nerozbitná) Na delší jízdy vozím termosku a do rukavice nacpu pár musli tyčinek

Pak tam nahňácám všechno možný náhradní oblečení.Větrovka, šusťáky,čelenka, kulich, šátek , ponožky… Platí že náhradního oblečení s sebou raději víc. Hadry tolik neváží. Na samotnou jízdu se tolik nenabaluji ale při delší zastávce je třeba na sebe něco navlíknout. Při úrazu a nemožnosti pokračovat v pohybu je to nutnost, takže už je z toho důvodu je lepší nabrat si těch hadrů raději více!!! Brýle proti větru - hm. Do mrazivého vichru jsou dobré lyžařské ale dá se jet dobře i bez nich.Dále do ruksaku. Něco na zub – a zateplit to zabalením do nějakého oblečení !!! viz rukaviceNářadí na kolo, náhradní duši, zapalovač, neškodí mít sebou lékárničku ale to platí všeobecně…Prachy doklady, foťák a telefon dávat ještě do igelitky. Hlavně u fotáku a elektroniky je to nutnost kvůli vysrážení kapiček vody při vstupu do tepla. No a to by mohlo stačit. Je prostě třeba být připravení že se počasí může během jízdy zhoršit i zlepšit,a že z nějakého důvodu se nemusí dát pokračovat v jízdě… Ale to bych nebyl já, abych neviděl všechno černě…

 

TAK A JSME U KOLA…

            Zásadní věc jsou pneumatiky od nich tedy začnu –
Zvolit co nejširší a s nějakým výraznějším vzorkem.Nemusí se ale jednat o kdovíjaké drapáky. Například na hladký led jsou nejvhodnější hladké gumy. Ale výhradně po ledě toho moc nenajezdíme, takže nějakej vzorek to chce. At už bude jakýkoliv, vždycky se najde nějakej druh sněhu kde se určitý druh vzorku uplatní nejlíp. Někdy bude dobrej tenhle, jindy zase tamten. Obecně ale platí na zadní kolo dávat spíš něco co dobře zabírá, tedy s výstupky napříč, na přední kolo zase spíš vzorek do šípu, aby to udrželo pneumatiku v bočním směru v zatáčce. V poslední době se hodně dělají „takové jako čtverečky“ které jsou použitelné na všechno.
A jako hlavní zásada platí že pneumatiku s hrubším vzorkem dávat zásadně dopředu a přední kolo hustit na ¾  tlaku v zadním kole. Přední guma NIKDY nesmí být tvrdší než zadní!!!  Už jsem se kvůli tomu jednou pořádně vymlel na asfaltu

JAKÉ KOLO NA ZIMU? 
              Odpověď by mohla znít  – co největší křáp… Nejvhodnější materiál rámu do zimy je samozřejmě titan ale kdo z nás ho má (kromě mě – ale to je zvláštní případ udělanej pokoutně na koleně - a pak několika málo cvoků kteří zjevně neví co s prachama) takže titan necháme plavat a jako další v pořadí doporučuji ocel. Sice v soli koroduje ale i na rezavějícím rámu se dá ještě dlouhá léta až desetiletí v pohodě jezdit. Navíc kolo se v zimě spolehlivě zprasí téměř vždycky, takže nemá cenu jezdit na nějakém fajnovém kole, pokud je tedy na výběr. Zásadně ale nedoporučuji vyjíždět na prosolené silnice s duralovými rámy, které ale máte skoro všichni. Potom je třeba je po jízdě opláchnout teplou vodou. Není pravda že dural nekoroduje… mezikrystalická koroze je daleko zákeřnější než u oceli. A auta se taky přes zimu nepoužívají „elektronové“ ráfky (elektron je hliníková slitina s větším podílem hořčíku a na kola aut se nepoužívá ale říká se jim tak, proto nechci měnit zažité názvy)

     Nemusí se vůbec jednat o horské kolo, zvláště  v rovinatých krajích. Dámská liberta s pořádnými blatníky je taky kolikrát k nezaplacení a pokud by se vybavila planetovou převodovkou v zadním náboji, vzniklo by tak velmi vhodné zimní kolo.
Nízký rám ze kterého se  dá dosáhnout nohama na zem. Těžší zadní kolo a vzpřímenější posez se do sněhu taky výborně hodí, takže …krucinál , já si ho snad zkusím postavit sám…to vůbec nemusí být špatný nápad…  Dost dobrá věc je taky rám z Favoritu nebo Esky a na něj nasadit horské převody a trekingovou vidlici, silnější gumy a brzdy , berany doporučuji nechat, jsou to nejvýbornější řídítka a hodně lidí dělá chybu že je nepoužívá. Nehodí se pouze ne prudké sjezdy ale jinak jsou k nezaplacení, hlavně při výjezdu… a do zatáček. Při jízdě máte nižší  těžiště a víc dopředu. Skutečně jsem pár let na takovém favoritu jezdil a můžu potvrdit, že byl ovladatelnější než leckteré horské kolo. A to jsem na něm zdaleka nejezdil jenom po silnici…  J
Jinak ale je horské kolo vhodné asi nejvíc, právě kvůli lepší odolnosti zvláště pro ty, kdo se nebudou držet vyjetých cest ale pustí se i do lesa nebo na pole. Ono napálit do zmrzlého krtince pod sněhem není žádným velkým uměním a je to docela slušná šupa.
Odpružená vidlice - sice na sněhu nutná není ale určitě se neztratí, viz výše… a vůbec nejlepší je odpružení i vzadu, napomáhá při šlapání že tolik neprokluzuje zadní kolo a dají se tak ve sněhu projet neskutečné věci. Obdobně ale funguje i rám Favoritu díky tomu že je málo tuhý a při záběru propružuje a sílu záběru tak lépe rozloží. Naopak tuhý MTB rám vyžaduje při výjezdu na sněhu spoustu citu a umění správně zatížit zadní kolo.
Jo. Drobná poznámka. Nepovažuju za podstaný rozdíl mezi MTB a tregingovým kolem. U všech značek jsou to téměř výhradně stejné rámy, liší se pouze umístěním brzdy. Rozdíl v průměrech ráfků je téměř zanedbatelný. MTB má 26“ (660mm) , Treking 28“ (711mm). Daleko větší rozdíl v průchodnosti terénem je v šířce pneumatik, takže nasazením širokých pneumatik na treking získáte ještě lepší všudychod než klasické MTB kolo protože čím větší výsledný průměr, tím větší nerovnosti to přejede a líp drží zadní kolo v záběru
Pedály – nepoužívat žádné připevňovací systémy. Ani SPD ani klipsny. Při podklouznutí je nezbytně nutné rychle stíhat dát nohu z pedálu na zem. Navíc pokud s SPD tretrou párkrát šlápnete sněhu,tak už se nenacvaknete. Chce to použít úplně normální pedály, raději co nejširší placky, nejlépa tzv. Dirtové – široké s výstupky pro zapření podrážky 
Brzdy – raději kotoučové ale nutné to není. U ráfkových dbát na to, že po vjetí do hlubokého mokrého sněhu nebrzdí vůbec (a u mokré trávy platí to samé) Hluboký sníh má ale výhodu, že vás výrazně přibrzdí sám… U všech brzd dbát na jejich citlivé používání, na sněhu hrozí daleko víc zablokování kol do smyku, vše rozepsáno níže…
No jo… abych to ještě shrnul
          Je to celkem jedno na čem jedete. Po rovině a ujetém sněhu bohatě stačí dámská Liberta, skládačka, Ukrajina, dámský rám také není na škodu a možnost dosáhnout oběma nohama na zem je k nezaplacení hlavně na ledovce. Pokud je ale sníh hlubší a bude víc stoupání a klesání, pak to chce „horské převody“ a účinné brzdy, rám kola ale postačí Favorit a podobně. No a kdo se bude pouštět i mimo cesty a do rychlých sjezdů, at raději zvolí bytelné, pokud možno odpružené MTB kolo nebo solidní treking s tlustým obutím… a jedém…

KUDY JEZDIT

        To záleží co si kdo vybere. Zasněžené klidné silnice a široké lesní a polní cesty, si nejspíš zvolí většina lidí a je to i nejbezpečnější.   Navíc na sněhu má co do sebe i pár km po jinak nudné cestě, se sněhem je to hned něco úplně jiného.
  Pro výborný povrch vyhledávám pěší stezky kudy se hodně chodí , takto udupaný sníh, pokud není nad nulou je pro zimní jízdu asi nejlepší povrch, pokud je pěšinka dostatečně široká.
Naopak na úzké pěšince vydupané v hlubokém sněhu je to už náročné na udržení stopy a vedení kola. Může z toho být i velmi nepříjemná rasovina ale hodně to pozvedne techniku jízdy.Stačí každou chvíli vybočit z udupaného povrchu ven, přední kolo se hned zaboří do kyprého sněhu a takhle vyletíte každých pár metrů ..ale pak se pěšinka rozšíří jen o pár cm… a najednou si to po ní v pohodě valíte i v zatáčkách a ve sjezdu… 

           Naopak na úzké pěšince vydupané v hlubokém sněhu je to už náročné na udržení stopy a vedení kola. Může z toho být i velmi nepříjemná rasovina ale hodně to pozvedne techniku jízdy.Stačí každou chvíli vybočit z udupaného povrchu ven, přední kolo se hned zaboří do kyprého sněhu a takhle vyletíte každých pár metrů ..ale pak se pěšinka rozšíří jen o pár cm… a najednou si to po ní v pohodě valíte i v zatáčkách a ve sjezdu… 
            Volnou krajinou v neprojetém sněhu to jde jen pár dní začátkem zimy, dokud sněhu není hodně a dokud nezhutní. V prašanu se to dá asi do 30cm… Ve velmi hlubokém sněhu se dá jet už jenom z kopce a v takovém případě je třeba se hodně …já tomu výstižně říkám…vyprdelit za sedlo. 
To samé platí i pro sjíždění mezí nebo přejíždění  příkopů a prohlubní zavátých sněhem. Pod sníh není vidět a může se stát že zakrývá něco, kam by jste jinak dobrovolně nevjeli J. I v jiných případech je třeba se hodně přesunout dozadu a odlehčit přední kolo. Protože pokud je prohlubeň pod sněhem nečekaně hlubší,  tak v této sjezdové poloze se to většinou v pohodě přehoupne ale pokud sedíte jak pecka, tak se tam zapíchnete jak vidle do hnoje… J A nemusí se jednat o technický sjezd, stačí chtít odbočit z cesty na pole, která má sněhem zavátý příkop
Když už je sněhu víc tak nezbývá než omezit se na upravované cesty , nejlépe které se pouze pluží ,anebo kudy už projelo pár aut nebo aspoň jeden traktor.  Ale i zde se dá užít hodně zábavy a vyblbnout se
Nejlepší sněhový povrch pro kolo je udupaný, uježděný netající sníh. Zmrzlý prašan je taky dobrý ale rád ustřeluje. Nejhorší ze všeho je polotuhá prosolená vrstva neodplužené břečky na silnici, tady nikdy nevíte co to udělá a podklouzávání a ustřelování je téměř nepřetržité
Soleným silnicím se pokud možno vyhýbám ale když dlouho nesněží , a je pak na nich čistý asfalt, tak pak už samozřejmě není co řešit… 
            Mokrej tající sníh to je už docela rasovina ale zase – čím větší pakárna, tím lepší získaná zručnost.
Samostanou kapitolou jsou zmrzlé hromady sněhu – až by jeden nevěřil co všechno se dá vyjíždět a sjíždět. Výhodou je taky že se padá do měkkého a sníh není beton. Nic se o něj nerozbije a postupným opakováním se překážka vytvaruje do použitelnějšího stavu J
           Prostě celá zima má něco do sebe a ji můžu jedině doporučit. Na pár kilometrech se dá nadělat spousta ptakovin a spolehlivě si u toho zaposilujete a rozhejbáte líp jak ve fitku. Na druhou stranu se většinou nedá dojet moc daleko ale zas až tak moc to nevadí…
Co dál… není problém pustit se nahoru a dolů po lyžařské sjezdovce (nahoru po turistické a dolů už je to jedno …) ale nesmí na ní být ledovka. Na rozdíl od lyží má kolo i brzdy takže se není čeho bát. Jo a jsme u toho.
Na sněhu se musí umět BRZDIT…!!!  No jéje, To je 90% úspěchu

 JAK JEZDIT

           Pokud to jde, je třeba przdit především PŘEDNÍ BRZDOU.  Při brzdění se totiž přitlačuje přední kolo k zemi. Díky tomu se dosáhne výrazného zpomalení i na poměrně kluzkém povrchu.  Naopak při brzdění zadní brzdou se zadní kolo daleko dříve zablokuje a jde do smyku. Což sice není samo o sobě tak strašné ale pokud potřebujete rychle zastavit nebo sjíždíte něco prudšího, tak máte na sněhu smůlu a vesele pokračujete dál…

          Brzdění přední brzdou má ale dvě úskalí. Při příliš prudkém zabrždění hrozí – a na ledu určitě, na sněhu jak kdy – nebezpečný smyk předního kola – musí se okamžitě uvolnit brzda a kolo vyrovnat – anebo – ale to platí spíš na pevném povrchu, nastává zpomalení tak účinné, že se kolo pod vámi zastaví ale hmota těla se pohybuje dál, hodí vás to na řídítka, převážíte se dopředu a bác.
Proto je třeba se při zabrždění jakoby vzepřít, zadek posunout dozadu za sedlo a rukama jakoby odtlačovat řídítka od sebe…
Brzdové páky ovládat citlivě, účinnější brzdy (na novějších kolech běžné vybavení) raději třeba jen jedním prstem.  Bývá dobré mít ustřelení předního kola zažité, doporučuji si vyzkoušet dát dolů sedlo, pomalu se rozjet, spustit nohy na zem a zkusit prudce brzdit a výslovně se snažit ujet co největší vzdálenost se zablokovaným kolem  (mě se daří asi tak metr, pak už to vždycky  někam uhne…)  Pak už vás hned tak něco nepřekvapí a nikdy u toho nebude tak velký úlek, jako když vás to překvapí nepřipravené…
          Pokud brzdy nebrzdí, dá se velmi účinně brzdit zapřením lýtka napnuté nohy o pedál, špičku chodidla zvednout a patu rvát do země. Jde to i na šutrech. Chce to ale sílu jinak hrozí komplikovaná zlomenina kotníku… Pokud se kolo i přes všechny brzdné pokusy zrychluje je lépe s ním bácnout o zem dřív než bude hůř…
Něco podobného platí i pro jízdu na hrbolatém povrchu a ve sjezdu. Nesedět na kole jako pecka ale jakoby se nad ním vznášet a čím větší sklon a hrbolatější povrch, tím se víc vyprdelit dozadu. V dlouhých sjezdech se opírám o sedlo sevřenejma stehnama. Nesmí se sedět napevno zadkem. Pak stačí i malá nerovnost, aby vás poslala k zemi… názorný příklad se nám stal na výletě údolím Kačáku. Stačil jen celkem nevinný kořínek šikmo přes cestu…
Na podobných nerovnostech je taky dobré nadhazovat přední kolo a to i s odpruženou vidlicí. O přesouvání se dozadu už ani nemluvím…

ZATÁČKY
            Před zatáčkou je třeba si přibrzdit na rozumnou rychlost
Zatáčku je lepší si pořádně najíždět co největším obloukem. Pokud hrozí podklouznutí , je dobré se motokrosovým stylem opřít o nohu a tělo přesunout víc dopředu aby se zatížil předek Dají se tak ustát i docela nebezpečně vypadající věci i ve větší rychlosti. Někdy stačí nedávat ani nohu na přímo na zem ale mít ji jen tak připravenou ve vzduchu kousek nad zemí.
 Zároveň je dobré dávat nohu na zem pokud kolo ustřelí, pakliže to stihnete…  Jinak zásadní věc při ustřelení kola je okamžitě vyrovnat smyk rychlým protipohybem řídítek a srovnáním stopy do přímého směru, někdy stačí i na okamžik. Pokud nás velká rychlost nepochybně vynáší ze zatáčky a je za ní překážka, tak je lepší s tím plácnout na zem ještě na cestě, než to pak napálit do něčeho tvrdšího.Anebo se zapřít o nohu a rvát kolo do kontrolovaného smyku co to dá.
 Pokud si po čase začnete věřit, zkuste si projet zatáčku kontrolovaným smykem obou kol…nedá se to přesně popsat, musí na to přijít každej sám. Jde to s oporou i bez opory. Smykem při zatáčení se zároveň zmírní rychlost takže kolikrát není třeba ani sahat na brzdy
           Zimní prostředí je zároveň velmi vhodné k nácviku padání z kola. Vůbec není na škodu zkusit si to párkrát nechat záměrně ustřelit v zatáčce anebo to napálit někam do prachové závěje a dát si kotoul přes řídítka do hromady sněhu. Nanejvýš to trochu zastudí ale nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit.
 No a to by mohlo tak nějak stačit. Nemusí se zkoušet hned všechno, spíš jde o to nebát se vyrazit na projíždku i v zimě. Kudy to ještě má cenu zkoušet to musí poznat každej sám. Znovu ale opakuji, většinou se pohybujete při větším valivém odporu, takže určitě nezmrznete, spíš naopak, až na některé okrajové části, viz výše… dále se většinou jede v malé rychlosti a na měkkém a klouzavém podkladu takže sem tam nějaký vozembouch se sice určitě povede ale nic zvláštního by  se u toho stát nemělo. A kdo si nevěří, může se obalit do takového brnění, jaké uzná za vhodné. Většinou s sebou v nepovedené zatáčce plácnu na bok a lokty, někdy i na kolenapokud se přední kolo zapíchne do země tak se bez následků vykutálím přes řídítka…

 Po návratu z vyjíždky a nejen na kole, pokud máme trochu omrzlé – většinou to budou prsty u nohou tak nechodit hned do tepla ale chvíli se procházet třeba ve sklepě nebo na chodbě. Rychlá změna teploty je asi jako když strčíte palec u nohy do kotle s vařící vodou…  Po pár minutách to přejde ale na ty okamžiky hned tak nezapomenete.

Takže nezbývá než popřát štastnou cestu…a pak se někde pořádně zkoulovat
Vydařenou sezónu přeje
 Jirka Krušnohořec s velikým batohem
ech

 

Srazcyklistu -Výlety do okolí Prahy :: Zdeněk Válek
:: Kdo s námi jezdí :: Kalendář :: Naše výlety :: Diskuze :: Něco o nás ::