Výlet k Balatonu byl zatím mojí nejdelší vypravou. Již od začátku byla naplánovaná cesta přes 4 země - Slovensko, Maďarsko, Rakousko a skončili jsme jak jinak než u nás na Znojemsku. Spolu se mnou se na cestu vydali 3 moji přátelé- Martin, Jindra a Vilda. Tyto lidičky byli vlastně moje bývalá skupinka s kterou jsem jezdil, než jsem založil srazcyklisu. Jen škoda že už na kole skoro nejezdí.
Cestu jsem začal v Bratislavé, do které jsem se dostal zajímavou noční jízdou vlakem, po cestě jsem potkal spoustu zajímavých lidí - Holku která se právě rozešla s klukem, lékaře z Alžíru a ráno mě probudila až blonďatá hlava pracovnice kontroly cestovních dokladů na Česko-Slovenské hranici. Ráno už jsem se ale připojil ke kamarádům, nasedli jsme na kola, projeli jsme Bratislavou a směřovali jsme až neskutečnými rovinami kolem vodního díla Gabčíkova k hranicím s Maďarskem. Po větší rovině jsem snad ještě nejel. Po cestě jsme míjeli davy bruslařů ( a bruslařek :-) ) pro které je tato cesta jako dělaná. Po rovince to krásně jelo, tak netrvalo dlouho a byli tu Madarské hranice. Maďarsko je jedna velká placka, samé pole z kterých občas vykoukne nějaký ten menší kopeček (občas i s hradem).Po dvou dnech jízdy Maďarskem, jsme dojeli k našemu cíli- Jezeru Balaton.Na Balatonu následoval volnější den-odpočinek, koupání a pohoda. Akorát místo na koupání jsem nevybrali zrovna šťastně, protože dokonce došlo na koupání s hady. A to jsem ani nevěděl že hadi uměj plavat :-)))). Večer jsme se vyšplhali na jeden místní kopeček, utábořili a v klidu usnuli. Až ráno náš probudilo divné cinkání a přepadlo stádo ovcí i s pasáčkem. Věc která se u nás určitě jen tak nestane
Zpáteční cesta vedla přes Vídeň. Po urputném cykloprůjezdu Vídně, kterou jsme projeli skz a návštěvě historických památek ( Schonnebrunn ), jsme vyrazili krajem Rakouských vinic konečně k českým hranicím. Těsně před hranicema nás stačili ještě chytit rakouští policisté-někdo je na nás zavolal, když jsme si zrovna dělali véču na přenosném vařiči u jednoho opuštěného objektu. Naštěstí jsme narazili na policisty sympátáky a po chvilce komunikace s použitím veškerých končetin nám dokonce ukazali cestu. Hranice jsme překročili v urodné znojemské oblasti. Vsichni jsme byla rád po 9 dnech na kole zase doma.Cesta dale vedla národním parkem Podyjí, kde jsme zažili noční bloudění s přespaním u hodných lidí v jedné lesní hospodě. Připomínalo to trochu pohádku o Honzíkovi a Mařence. Výlet jsme ukončily ve Znojmě. Na cestách jsme byli 10 dní a na tachometru jsme měli přes 800km..
