V půlce září jsme podnikli-já a moji dva kamarádi a kamarádka, objevitelskou výpravu do historické perly na Dunaji- totiž do Budapeště. Studijní povinnosti byli stále ještě před námi- všichni jsme vysokoškoláci a vyučování začíná až na začátku října- takže jsme si mohli naplno užít dovolené. Na místo určení jsme se dopravili autobusem společnosti Student Agency. Nechci jí zde dělat nějakou reklamu, ale musím uznat, že jízda byla velmi pohodlná- pohodlné sedačky, kávička, noviny, televize a za sedm stovek tam i nazpátek-prostě paráda. V Budapešti jsme se ubytovali v hostelu- blízko Andrássyho ulice (místní živoucí tepny), prakticky v úplném centru Budapeště. Myslím, že by se to dalo srovnat s tím, kdybychom byli v Praze ubytováni blízko Václavského náměstí. Cena- přijatelných 10 euro za noc, za komfort vlastního pokoje pro nás čtyři, společných sprch a kuchyňky. V Budapešti jsme strávili čtyři dny- včetně příjezdu a odjezdu. V první den jsme prošli Andrássyho ulicí na památník Tisíciletí na náměstí hrdinů a přilehlý park s dalšími pamětihodnostmi. Cestou nazpět jsme dokonce také shlédli betonový „skelet“ fotbalového stadiónu Ference Puškáče, takového Budapešťského Strahova. Večer jsme ještě stihli ochutnat místní piva- Arrany Aszok a Dreher byli sice pitelné ale na klasickou českou Plzničku neměli.
Druhý den jsme objevovali pravý břeh Budapešti- bývalý Budín. Prošli jsme historickým Budín navštívili jsme vnitřek chrámu Sv. Matyáše a rybářskou baštu , odtud jsme pokračovali kolem Budínské hradu na Gelértův vrch, kde jsem navštívili tamní kasárny a pomník svobody. Z kopce byl nádherný výhled na celé město. Byl to takový Budapešťský Petřín, dokonce stejně jako v Praze tam vede lanová dráha- i když trochu menší a starší. No musím říct, že těch podobností mezi Prahou a Budapeští je tam mnohem víc. Je to hlavně tím, že stejně jako v Praze je většina dominant umístěna kolem řeky a na návrších kolem. Z Gelértu jsme sešli dolů do historických lázní Gelért, které jsme navštívili. Pobyli jsme zde asi čtyři hodiny a nesmírně jsme si to užili. Byli zde dva termální bazény jeden vevnitř a druhý venkovní a navíc další „studené“ bazény. No pokud jsme si mysleli, že si trochu zaplaveme, tak jsme asi byli moc velcí idealisti. Termální bazénky byli tak přijemné, že jsme v nich uvízli a chodili jsme jenom každou hodinu do venkovního bazénu, kde pouštěli umělé vlnobití. Tři hodinky uběhli jako nic a lázně zavírali a my jsme museli jít. Z lázní jsme se pak vydali nádherně vyrelaxování zpátky do hostelu. Večer jsme zašli do hospůdky, kde jsme si zavzpomínali na domov a dali jsme si starého dobrého českého Kozla. Po půlnoci jsme ještě zašli do místního sklípku. Cikáni zde hráli nádhernou cikánskou rytmickou hudbu.Byl to opravdový zážitek, je vidět, že cikáni mají opravdu hudbu v krvi. Kromě cikánských písniček došlo dokonce i na mezinárodní Škodu lásky.
Třetí den jsme měli v plánu levý břeh Budapešti- tudíž území bývalé Pešti. Navštívili jsme hlavně impozantní budovu chrámu sv. Ištvána, Národní muzeum a židovskou čtvrť. Stihli jsme navštívit také místní tržnici. Rozhodně bych se jí nesnažil porovnávat například s Holešovickou tržnicí plnou vietnamských obchodníků, levných hodinek, nekvalitních bot a triček adidaš. Byla umístěna v historické budově. První patro bylo plné zelinářů a prodejců masa. Ve druhém patře pak prodávali hmotné pozornosti pro turisty- no takže klasika ale místo nápisů Prague nápisy Budapest. No neodolali jsme a nakoupili jsme si klasické maďarské výrobky. No hádejte, schválně, jaké? No samozřejmě – pálivé maďarské papriky, čabajku a maďarské víno, k tomu navíc jsem si koupil nějaké drobnosti, abych nezapomněl, že jsem byl v Budapešti. No večer jsme , jak bylo zvykem, strávili objevováním místní „lidové kultury“, tudíž jsme zase šli do hospůdky (-:. Blízko vedle našeho hostelu jsme našli jednu opravdu lidovou hospůdku. Už před vchodem se chlubila, že se zde prodává za čtvrtou cenovou kategorii. Pivo za 230 forintů-tedy 23 korun bylo opravdu nejlevnější, které jsme v Budapešti pili. Měli tady stolní fotbálek, za neuvěřitelných 50 (5Kč) forintů za jednu hru. Není teda čemu se divit, že jsme ho hráli celý večer. Došlo dokonce i na několik mezinárodních zápasů s místními teenagery. Nemějte strach, nezapomněli jsme na svoji vlast a vyhráli jsme!!!. Navíc jsme se naučili pár maďarských slovíček a na oplátku jsme je naučili i pár českých výrazů, které tady ovšem radši publikovat nebudu (-:. Příští den, v den odjezdu, jsme museli brzo vstávat abychom stihli návštěvní hodiny maďarského parlamentu. Průvodkyně nás v angličtině provedla poměrně krátkou trasou. Ale to podstatně jsme shlédli- symbol uherské státnosti- svatoštěpánskou korunu a zasedací místnost parlamentu. Cestou na místo odjezdu, jsme ještě stihli navštívit Národní divadlo. Ovšem není to nějaká historická budova, jak by si člověk představoval po tom, co žije v Praze, ale asi 10 let stará moderní architektonická perla. Odtud jsem pak šli už na místo odjezdu do parku Népliget. Odtud nás taky odvezl autobus zpátky do Prahy, kde jsme byli krátce před půlnocí. No takže, abych na závěr zhodnotil. Výlet se více než povedl. Shlédli jsme neuvěřitelné množství památek a zajímavých míst, které jsem zdaleka ne všechny zmínil. Měli jsme výbornou partu lidí. Nádherně se nám povedlo skloubit chození po památkách se zábavou a dalšími aktivity. Byl to pro mne zážitek na celý život.
